Vlastně mě tak napadá, že ta tvoje kritizující osoba by se s mým chlapem mohla dostat i do hádky. Třeba když jsem přinesla naši první dceru z porodnice domů, tak tam sice v důsledku jeho úklidu by takový předmětový binec, že mě to málem na prahu rozplakalo, ale měla jsem vyprané a usušené oblečky, bylo uvařeno, bylo vytřeno a vydezinfikováno (to jsme nikdy nedělali), byl přivezen kočárek, byla složená postýlka, byly umyté snad i lustry. (Nemohla jsem to udělat sama, protože jsem porodila poněkud předčasně a nečekaně.) O nic z toho jsem ho nežádala, udělal to sám ze své iniciativy. A od začátku se taky sám "cpal" do péče o dceru. Byl přesvědčen (a já ho nepřesvědčovala o opaku), že ji nosí nejlíp na světě, že ji skvěle koupe, že jí umí nejlíp namasírovat bříško, že umí vypravit ke spánku i bez maminky, že na výměnu plínky ani nevyužije výhody vysokoškolského diplomu... A když potom měla "tatínkovo" období (to se začala ve chvíli, kdy za sebou ráno zavřel dveře, ptát, kdy už přijde, a do večera nepřestala), tak byl taaaak hrdý. Nebo když ji šel ve 12 v noci vyvézt kočárem, protože já byla grogy a ona nemohla zabrat v nevyvětratelném bytě.

V péči mého chlapa moje děti nikdy trpět nebudou. Byla by to jiná výchova, než kterou dostanou, když mají i maminku, ale byla by to péče a výchova.