"a nevidím namyšlenost v tom, že se neotočím za průměrně pěkným chlapem, když můžu mít hodně pěknýho."

tak já trošku ano namyšlenost a určitou krátkozrakost.

Protože co je to "můžu mít"? Do postele? Tak to jistě, ale s tím by asi neměla problém ani mnohem větší ošklivka. Ale je to to, co chceš?

(Tedy pokud platí předpoklad, že nechceš být do konce života programově single, pak odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil).

Teď je Ti tuším cca 30 - 35 a jsi na vrcholu krásy a sil, jak dlouho si myslíš, že bude platit ta úvodní věta?

Já myslím, že tohle je v kostce shrnutý problém, proč ty krásné, chytré, úspěšné mají problém najít chlapa - řeknou si "jsem krásná atd, tak se přece nespokojím s..." a tak dlouho si myslí, že "mají na víc", až zjistí, že už nemají na nic.

Čímž nechci proboha říct, že je nutné skočit na prvního chlapa v děsu, že jiný už nebude, ale ta kritéria "hlavně aby to byl krasavec a vydělával aspoň 50 čistýho" mi připadají děsně povrchní.

Co bude ta děva dělat, až dotyčný přijde k úrazu a bude mít jizvu na tváři, případně přijde o místo a těch 50 vydělávat přestane, Rozejde se s ním?

Mám pocit, že ti lidi, co se zas za takové krasavce nepovažují (čímž nemyslím, že by měli z vzhledu mindrák, akorát nemají pocit, že "já dlouhonohá štíhlá VŠ blondýna se nebudu zahazovat s někým, kdo nemá aspoň...") nakonec často vyjdou líp, protože se do těch jejich kritérií prostě vejde i fajn chlapík, který má pleš, mírné bříško a vydělává míň, a nemají pocit, že by mu tu svoji skvělost měly dávat nějak významně sežrat.