14 a 16 let mám od bráchů já.. 4. dítě naši neměli, takže jsme vyloženě benjamínek, navíc jediná holka.. teta i anši jinak měli samí kluky... vždycky jsem byla moc ráda za ně, byli a jsou mi veikánskou oporou, nicméně jako sourozenci se chováme až teď v dospělosti, de facto po svatbě... to jim došlo, že už nejsem jejich malá ségra, že už jsme taky velká ženská a že si vlastně rozumíme jako dospělí lidé
bráchové se starali o mě, já o jejich potomky, jejich potomci o moje děti - výborná věc musím říct