Dcera jde po prázdninách do čtvrté třídy a protože to do školy má jen pár minut,chtěla jsem,aby už chodila sama.Ale pár lidí mi nasadilo brouka do hlavy,a ze všeho nejvíc kamarádka,s názorem,že takovou princeznu by samotnou chodit nenechali.A já z toho mám teď docela trauma,a jsem na vážkách,jestli tedy má chodit sama nebo ještě ne.Jedná se téměř o centrum Prahy a o to,že dcera je velmi krásná,odmalička extrémně líbivá,výrazný princeznovský typ,dlouhé blonďaté vlasy,zelené oči s dlouhýma černýma řasama,vždy byla středem zájmu cizích lidí.Každou chvíli poslouchám,že je typ,který si někdo snadno může vyhlédnout.A tyhle řeči podpořilo ještě to,že den před vysvědčením dcera nepřišla domů ze školy,ačkoli to má maximálně pět minut od baráku.Končila v půl dvanácté a v jednu hodinu ještě nebyla doma,když jsem šla ze školy pro fotku,že jdu na policii,vybafla na mě z pokoje(nějak se jí to pomotalo v hlavě a místo domů šla v půl dvanácté na kroužek,který měla od půl druhé,jak na potvoru s sebou ten den neměla mobil),takže to dobře dopadlo,ale nepřeju nikomu zažít situaci,že se mu dítě nevrátí ze školy.A já nyní tedy váhám,jestli jí dát ještě tak rok,dva,a vodit ji,nebo ne.Je mi jasné,že do patnácti let s ní chodit nemůžu.Vím že za nás to bylo jinak,sama jsem od první třídy jezdila autobusem do školy,ale lišila se nějak ta doba?Je těch nástrah dnes opravdu víc?Dcera má ve třídě spolužačku,která bydlí téměř u školy,má to vlastně jen ob jeden dům od školy,asi tak 30 metrů,a rodiče ji taky vodí.Je tak zlá doba,že děti budeme hlídat do dvaceti let?Snažím se dceři dávat samostatnost v pohybu jak to jenom jde,ale přesto se o ni bojím,jako každá máma,ale je mi jasné,že ji nemůžu zavřít do klece a chránit jak skleníkovou kytičku.Jen si tak nějak nemůžu srovnat,kdy a v jaké míře volnost pohybu.