Chtěla bych poprosit o inspiraci a vaši zkušenost. Naše 5letá holčička se docela rozjela s fňukáním. Přiznávám, že mě to hodně irituje a pořád řeším sama v sobě, jak na to reagovat, abych jí pomohla a taky z toho nezblbla. Holčička má 16ti měsíční mladší sestru, nedokážu odhadnout, jestli už dostatečně zpracovala její narození, začátek byl docela záhul. Dcerka (5 let) je trochu nervák, všechno prožívá hodně emocionálně, rozhodně si emoce nenechává pro sebe a dokáže je projevit. Jakmile dojde na situaci, kdy prožívá nějakou frustraci, začne fňukat, nebo plakat. Jak byste postupovali? Do jaké míry je to podle vás věc povahy? Snažím se to s ní řešit (pokud na to mám sílu) v klidu, aby pochopila, že si nic nevyfňuká, ani nevybrečí a že je to zbytečné. Přiznávám se, že nemám moc energii, neb naše mladší dítko v noci moc nespí a stále je kojeno. Navzdory RaR, pokud jsem vyšťavená, v klidu rozhodně nereaguju. Díky za vaše názory.