A jinak jsme si lodě vozili sami. Buď oddílovým busem s přívěsem, nebo jsem šoupla kajak na střechu auta a bylo. Ale je fakt, že jsem nesjížděla řeku – dělala jsem rychlostní kanoistiku, což se většinou odehrává na jednom místě.
Když se konaly nějaké akce po Praze, tak žádný odvoz nebyl, museli jsme tam prostě dojet sami po řece, třeba přes několik komor (na rychlostním kajaku jez nesjedeš).

A bacha na kurtování lodi na střechu. Jednou jsem přidělala loď gumicukem, cestou jsem se pak trochu zapomněla a přidala jsem na rychlosti – loď se mi na střeše normálně postavila na výšku! Od té doby jsem se zase vrátila k prádelní šňůře.