K tomu neovladatelnému vzteku jsem kdysi četla laicky toto - že těmto malým dětem se nějak vyvíjí nervová soustava a že je to nerovnováha, s kterou neumějí pracovat - tedy že to je normální.
V pubertě zase je hormonální bouře, kterou taktéž nejsou schopni ovlivnit, to působí na jejich nervovou soustavu a od toho ty poruchy - smutky, výbuchy vzteku apod.
A taky je to normální.
Prostě se s tím budeš potýkat celý život, jen ty vzteky budou kvůli jiným věcem, ale obrana je pořád stejná - neskákat, jak si písknou, ale zase nebýt přehnaně zásadová, přizpůsobit se situaci a najít zlatou střední cestu.
Dívám se občas na výměnu manželem z USA - a tam jsou dobrý příklady.