Dobré je odhadnout proč se vzteká a potvrdit její pocity. V případě jíst/nejíst může jít i o úplně jiný problém než samotné jídlo, třeba "je těžké si vybrat". To, co jí řekneš v tu chvíli, se odvíjí od konkrétní situace, ale prostě potvrdit ideálně bez vlastních emocí.
Ale odvádění pozornosti, uklidňování nebo ignorace nejsou správné prostředky.
Dítě potřebuje vědět, že ho rodič vnímá, že vnímá jeho momentální negativní rozpoložení, a že ho chápe, nebo aspoň se snaží pochopit. Zároveň je potřeba nechat emoce plynout, nezastavovat pláč ani vztek. S tím, že se něco nedaří, by se dítě mělo vypořádat samo, rozhodně schopnosti na to má.
Moc mi pomáhá přístup Noemi Aldort, její kniha, tady je pár odkazů: http://www.naomialdort.cz/