margotko,
s ruličkou od toaleťáku bych taky problém neměla. Ale se zajištěním bezpečnosti cizích dětí při nějaké práci jo. Prostě proto, že to budu já, kdo ponese zodpovědnost, když se jim něco stane na mém pozemku a v mém domě. A je prostě na mně, abych posoudila, zda to riziko na sebe chci vzít nebo ne. A já nechci, protože mám čtyři děti a ty potřebují mámu a ne uzlíček nervů, který by ze mě byl, kdyby se tomu cizímu dítěti opravdu něco stalo.
Kdysi jsem jezdila na ty tábory i jako vedoucí, ale prostě vím, že dneska už bych to nedala, i jako učitelka už nedokážu udělat spoustu věcí, které mi v osmnácti a někdy i pozdějio, ale rozhodně za bezdětna nevadily.
Takže já třeba své děti na tábory posílám a beru na vědomí, že si tam nejspíš zahrajou podobnou hru. Ale vůbec netuším, jak bych se zachovala, kdyby se jim při podobné hře něco stalo. Nejspíš bych prostě hledala viníka, tedy osobu, která špatně odhadla možnosti mého dítěte....nejspíš zcela iracionálně, ale prostě v rámci mnou prožívaného neštěstí....a podobně by mohl reagovat někdo, koho dítě by třeba pokousal můj pes. A já vím, že bych to psychickz nezvládla....takže toto riziko prostě nepodstoupím....
Při podepisování roličky od toaleťáku nebo výměně jedné zbytečnosti za druhou tohle fakt neřeším a hry se klidně zúčastním
.