"Je zvláštní, že dokavad jsem byla malá a toužila být s rodiči, rodiče mě odkládali, jak jen mohli a kam mohli. Když jsem vyrostla a doma už pokud možno být nechtěla, tak jsem najednou nesměla sama nikam."

Tante, to je smutná, celkem asi obecná pravda. Malé dítě se nesmí rozmazlit, velkému se zase musí zatnout tipec, protože je rozjařené a nezodpovědné. Mělo by to být obráceně - malé by mělo mít tolik kontaktu a tolik přítomnosti, jak jen možno, aby se mu později - vyrovnanému a čím dál zodpovědnějšímu - mohly s důvěrou otevírat dveře do světa.