Pokud bych měla u babiček "lítostivé" dítě, jakože to mladší je, tak zásadně volám nejdříve babičce, která mi řekne, jak se dítko má a jak se chová a poté bych chtěla k telefonu dotyčné dítě a byla připravená na to co bude následovat. Dokážu pochopit maminku, která má "lítostivé" dítko, které jí půlku dne propláče a a cukajíjí nervy při lítostivém telefonátu.

Ale sedmileté dítě by se mělo už trošičku osmělovat, na pláč a lítost má každý právo, at se vypláče, ale matka by měla být vždycky připravena na takový výstup a klidně dítěti vysvětlit, že ho chápe. Já osobně bych hlavně chtěla vědět u dítěte tohoto věku, zda babičku nezlobí atd. Na tábor se dětem přeci taky nevolá ne?

Taky jsem byla hodně lítostivé dítě a na školce v přírodě mi bylo vždycky dobře do té doby, než mi přišel dopis od mamky.....