Já bych teda řekla, že pokud jde jen o tu manželovu skříň, tak že je zbytečné se na ni upínat. Jednak bych byla pro, aby i manžel měl nárok na "svůj prostor", kde má prostě svoje poklady (klidně zbytečnosti z pohledu zbytku rodiny). Pokud se jedná o jednu skříňku, tak mi to přijde jako velmi snesitelné. Takže bych se přestala zaobírat manželovou skříňkou, protože jedna skříňka úložné problémy stejně nevyřeší, a zaměřila se na celej byt jako takovej a vymyslela, kam by se další úložné prostory daly dát. To samozřejmě záleží na dispozicích bytu, co už tam zakladatelka má nebo nemá. Ale dá se pokračovat až do stropu, využít prostory nad dveřma atd.
Jako neznám poměry u zakladatelky, jen bych se přimluvila za toho manžela v tom smyslu, že jedna jeho skříňka s jeho pokladem fakt asi není hlavní příčinou krize a jediným jejím možným řešením.