No myslím, že rodiče poznamenají do dospělosti nehledě na to, jestli jsou dominantní nebo submisivní nebo něco mezi, nebo i když rodič od rodiny odešel velmi brzy.

Já jsem se třeba svým tátou cítila děsně nedoceněná, nikdy nepochválil, nikdy neocenil, i když jsem byla jeho holčička a má mě moc rád. Špatně jsem se oblíkala (jako kluk), měla jsem zájmy kterým on nerozumněl. když jsem horolezila jako on, taky špatně, strašně se o mě bál, pak jsem šla na divnou školu...

takže jsem brzo pochopila, že se za žádnejch okolností nezavděčim, tudíž nemá cenu se snažit a vyjde líp žít si podle sebe a uvnitř sebe, stáhnout se dovnitř a na nároky okolí kašlat. akorát jsem sen rodičů o vyhovujícím dítěti splnila nevědomky skrz manžela - dělá obor, který oni vybrali pro mě a je tak nějak vyhovující pro ně ve všech směrech, takže se mu svěřují s věcmi, které mě neřekli, dávají mu dárky které bych ocenila já, ale oni by mi je nedali apod.