To může, ale je to od pangejtu k pangejtu a nemusí to to tak být.
I když. Doma třeba jsem nesměla nikdy říct svůj názor - nikdy, protože jsem měla držet pusu, nikdo se mě na nic neptal.
Dneska nesnesu, aby mi někdo něco podobného řekl. Je to jako by mi zamával červeným hadrem před očima. Já mám právo si říct svůj názor a nikdo mě nebude říkat, že nemám a řeknu ho. Ale nemusím mít poslední slovo.
A je fakt, že jsem tím úplně posedlá /dá se říct/, nutím děti, aby říkaly své názory, aby se nebály, aby komunikovaly a diskuze je prostě denní součást rodinného života, protože u nás doma, když jsem byla holka, to bylo nemyslitelné a říct názor bylo neodpustitelné a zasluhovalo si to trest, ať byl názor jakýkoli.