Přidat odpověď
Jak to píšeš, tak jsem si vzpomněla na cestu busem z Itálie. Tam jedna holčina řvala, že odjíždí, pak řvala, že řve a že nemůže přestat a pak řvala, že nevím, jestli je jí líto, že odjíždí a nebo se jí stýská po rodičích. S ní seděl její patnáctiletý brat a tomu ruply nervy, takže nevydržel, jednu jí fláknul a doporučil, že ještě jednou, tak jí přidá. Následně ona holčina zase řvala, že ji bije. No psycho. Jediný, co pomohlo, že jejího bratra bylo možný posadit jinam a jí si nevšímat.
U Tvé dcery bych prostě počkala - teď ne, vrátíme se k tomu za půl dne.
Předchozí