Nemám tedy dceru takového ražení, jak píšeš ty, ale u logopedky to bylo v pohodě. Vše bylo formou hry, udělala z toho zábavu a dcera se k ní vždycky těšila. Doma se jí cvičit někdy nechtělo, holt maminka není takovej zábavnej patron, ale věděla, že se tomu stejně nevyhne a že paní logopedka by poznala, že necvičila.
Dopředu bych logopedce taky nic neříkala, zkusila bych jak to bude fungovat a v případě, že by to syn bojkotoval, bych s ní teprve o tom mluvila.