Jé, s tímto jsme si taky užili svoje - dcera měla cca před půl rokem (to jí byly tři) šílené noční děsy a řvala, že má v posteli mravence a pavouky, pak taky vyšilovala při pohledu na každou mouchu a můru a všechno - je to těžké, bydlíme na vesnici, sítě v oknech nemáme (dům není náš) a hmyzu je všude spousta. Pak jsem jí jednou nakecala, že ti pavouci, co k nám vlezou, jsou taky malý miminka, který hledají maminku, vlezly sem nedopatřením a teď se nemůžou dostat k mamince, prostě divadýlko jsem si kolem toho vymyslela... a časem to přešlo celkem do únosné podoby, že na pavouka se podívá, řekne buď "ten je malej, toho se nebojím, to je miminko" nebo "fuj, ten je velikej, ten se mi nelíbí", ale celkem v klidu. Já teda taky veliký pavouky nesnáším, ale tak nějak jsem se naučila to jakž-takž zvládat, takže já jsem se taky uklidnila a dcera potom taky. Ale radu vlastně nemám, jen držím pěsti.