Boleslavko - s tchyní nebydlím, jen pár postřehů o podobné povaze tchyně.

Nepomůžeš si

NIC od ní nepotřebuji a ani nechci a není důvod jí být vděčná, stejně vytváří dojem, že nám všemožně pomáhá (i když děti nevidí měsíc i déle) a jsme neuvěřitelně nevděční, že neoplácíme ani drobnostmi (většinou, když se jí nepodaří nás zmanipulovat)

Mockrát jsem si už myslela, že je vše v pohodě - první období klidu nastalo, když jsem nechala komunikovat s ní výhradně manžela (ani to nebylo lehké, připadala jsem si nevychovaně, neuctivě a tak a ona přitvrzovala, volala, když věděla, že není doma a hustě překrucovala, dopadlo to tak, že telefon od ní prostě nezvednu). To dodržuji, ona tedy slušně vydírá, ale to už jiné nebude. Předpoklad je, aby byl manžel na Tvé straně, můj je

Teď si zase myslím, že je klid, protože je na mě naštvaná, opakuji do zblbnutí o co mi jde, ignoruji vydírání, obviňování i slzy, jen opakuju jak blbec (poslední příklad "dcera s Tebou pojede, pokud necháš doma psa" "to není o tom, kdo má nebo nemá koho rád, jde o to, že nepustí mě dceru, pokud pojede i pes" a asi po 14 dnech toho samého se urazila a chvíli je klid.

A u nás fakt nejde o sladkosti nebo nedodržení režimu dětí, to považuji za prkotinu.