Tragiko -

tím jsem kousek prošla u nevlastních dospělých dětí, tam bylo vcelku jasné, že do bytu nebo domu se nenastěhují,
ale někdy mi "krutě nesedly" ani návštěvy.
Je to blbé, po letech, ale měla jsem pravdu a pocit nezklamal, někdy to bylo moc fajn, ale obecně to nebylo ono. Vůči těm zainteresovaným, vůči mně milí lidé, ale něco ale.... - co se mi potvrdilo. řekla jsem to v náznaku jim a někomu blízkému, koho se to taky týkalo. A měla jsem, bohužel, pravdu.
A pak taky dobré, někdo, kdo mi sedl... tak ten vztah je dobrý dosu.

A když se to bude týkat mých dětí .. už se dopředu bojím, že budu příšerná, kritická... do všeho kecat, - už jsem tu psala kdysi, že roky skládám pro snachy manuál, - že si je pozvu na horkou židli a řeknu jim, že naši kluci nejsou žádný zázrak století, aby nebyly reklamace...

Prostě se obecně děsím toho, že tu budu zakládat téma o tom, že mi nechtějí půjčit vnoučata nebo snacha o mně, že se nestarám a nemám zájem anebo se starám a jsem moc úzkostlivá, nebo vnoučatům ... cpu hrášek.