Hm, děti si vezmou vzor: buď ten, že si nechám ostatní, ať si v mém vlastním domově dělaj co chtěj, narušujou chod rodiny, manipulujou, vydíraj, urážej se, a vyhovím jim, aby byl klid, a pak to budou dělat samy taky tak - zajistím si tím výbornou pozici pro sebe, až budu stará, ale dětem zajistím permanentní nespokojenost a nepříliš š´tastnej život.
Nebo si můžou ten vzor, že máme své příbuzné sice rádi, ale jsou věci, které nedovolíme ani jim. Že člověk má v životě právo požadovat jistou základní míru respektu po všech lidech, včetně těch nejbližších. A ty děti pak budou žít spokojeně - a nám postačí, když si uvědomíme, že s tím respektem je třeba se k nim v dospělosti chovat, a nevysávat je.
Já bych teda radši, aby moje děti okoukaly to druhý.
A říkám to jako člověk, kterej vyrůstal v prostředí citovýho vydírání, na to jsem teda fakt háklivá.