Můj mladší syn /teď půjde do 5. třídy ZŠ/ čte naprosto příšerně. A čtení absolutně nesnáší. Jenže teď o prázdninách jsem zasáhla a že musí oba moji kluci /i starší/ povinně číst. Starší čte od malička hodně, nemá s tím problém a v podstatě přečte cokoli, mladší se cukal, ale když viděl, že starší jde číst, šel taky a ono ho to začalo bavit - ale čte si potichu, pro sebe, očima. Podezírala jsem ho, že nečte, jen to přelítne a že neví, co čte, tak jsem si knihu taky přečetla, abychom si o ní mohli popovídat. A jo - ví o čem čte, takže skutečně čte. Nahlas mu to prostě nejde. Je to možný? Učitelka ale říká, že bych ho měla nutit číst nahlas. Jenže mně se moc nechce, abych ho zase neodradila. Raději si budu číst ty jeho knihy, abychom si o nich mohli popovídat a abych zjistila, zda opravdu čte a textu rozumí.
Já osobně taky nerada čtu nahlas a dobrovolně jsem si jako holka četla až když jsem mohla číst jen očima, do tý doby jsem to nesnášela. Ale když jsou složitější texty nebo potřebuji dobře pochopit kontext /třeba u odborných textů/, tak musím číst nahlas, abych to ještě i slyšela.
Jak staré děti už nenutíte číst nahlas? A nevadí vám, že nahlas čtou třeba špatně? A stačí, že teda vůbec čtou?