Moje tchyne jak receno bydlela od nas 900 km, muz se chtel stehovat bliz ke sve pocetne rodine, ale ja instinktivne hned po prvnim setkani vyhledavala ruzne prekazky, cili ze k tomu nikdy nedoslo.
Presto tchyne zaridila nasi svatbu (my to platili) v kostele, ackoli jsme byli uz oddani na radnici - "co by tomu rekli jejich sousedi siroko daleko", ze nebyli pozvani. Muz nechtel diskutovat,takze jsme byla nucena ja ji dat najevo, ze nechci mit 150 lidi, ktere vubec neznam, a jen svoji matku na MOJI svatbe. To byl prvni stret.
Druhy byl zarizene krtiny nejstarsi dcery (=ja jsem alergicka na nabozenstvi jakehokoli druhu). A druhe dcery. Syn=muz zvykly na podobne tradice, jemu to neprislo, tchyne prosadila krtiny. Pak jsem donutila muze, aby ji rekl, ze jen nejblizsi rodina (=jeho rodice a sourozenci, tehda 15 lidi). A byl ohen na strese. Dalsi dve deti a krtiny jsem odmitla vubec diskutovat, zrovna tak jako konfirmaci dcery v 15 letech,kdy dcera sama prisla na to, ze pri tom nebude vubec nikdo, koho nejak zna.
Tady zadna domluva neni mozna. V takovych pripadech je vsecko cerne nebo bile, nic mezi tim, a roztrska jak brno.