Máme čerstvě čtyřletého synka, který díky své chromozomální vadě a mentálnímu handicapu nemluví - myslím tím opravdu, že ani nezdvojuje slabiky, prostě vůbec nemluví.
Máme také zdravou, véééélmi živou, veselou a bystrou holčičku - bylo jí 21 měsíců.
Problém začínám vidět v tom, že také nemluví.
Vývoj řeči v pořádku - žvatlá, zdvojuje slabiky, pasívní řeč/porozumění více než dobré.
Ale nemluví.
Vydává skřeky, ukazuje, gestikuluje a její slovní zásoba sestává ze slov MÁMAMÁ, TÁTATÁ, BÁBA, HAM a KA (pejsek).

Díky synovi jsem si zvykla netabulkovat a nehysterčit kvůli každé kravině, vím, že jsou případy, kdy se dítě rozmluví později nebo začne mluvit ve třech letech ve větách, ale přece jen bych ráda znala názory a zkušenosti jiných.
Že by ji "táhnul" špatným příkladem "velkej brácha?"