Když jsem byla malá, bývaly 3týdenní tábory, jezdilo se tam automaticky, aniž by se nás někdo ptal. Kontakt s rodiči probíhal pouze poštou, žádné mobily ani návštěvy se nekonaly. Moc ráda na tu dobu vzpomínám, poznali jsme nové kamarády a zážitky, s rodiči si od sebe navzájem odpočinuli. Nehledě na to, že každý pobyt bez rodiče nás naučil samostatnosti a zodpovědnosti.

Dnes je docela problém najít tábor na celé 2 týdny, natož delší. Pokud se dětem vůbec na tábor chce, tak jim rodiče přibalují mobily a notebooky a vůbec nejradši by tam jeli s nimi. Znám dokonce maminku, která dítě na tábor pustit nechce, přestože ono by chtělo. Nechci zevšeobecňovat - to je jen dojem z toho, co čtu, vidím a slyším kolem sebe. Jakoby jsme chtěli mít děti pořád pod kontrolou a nedokázali jim dopřát trochu svobody a odpočinku bez rodičů. Je to škoda - pro děti i pro rodiče.

Co vy na to? Jak je to u vás? Dokážete žít bez kontaktu s dětmi na delší dobu?