Sedmiletá dcera byla letos na dvoutýdenním táboře poprvé. Do té doby jezdila jen na týdenní školky v přírodě. Byla jsem trochu rozechvělá, protože na rozdíl od školkových časů jela s naprosto cizími lidmi a na dvojnásobnou dobu, navíc v době svých narozenin, ale zvládla to bravurně. Mně se trochu stýskalo, ale zároveň jsem byla od začátku ráda, že se trochu otrká a bude muset spoléhat hodně sama na sebe. Vrátila se rozzářená, přes dvě hodiny v kuse chrlila zážitky a příští rok chce jet znova.

Ačkoli jsem s dětmi pomalu srostlá, jsem s nimi 24/7 a nejsou zvyklé trávit beze mě ani noci nebo víkendy, těším se, až všechny dorostou do věku, kdy je na tábor vyšleme v kompletní sestavě. Jen nevím, jak to ticho a klid pak přežiju