Já mám sice děti jen dvě,ale pohybuju se ve společnosti, kde má pár párů pouze jedno....a ženy do třiceti žádný.
Hodně kolegů na mě zkusilo žertík: "A co třetí?" A pak se kuckali, padali ze židlí, valily bulvy, když uslyšeli odpověď: "Jo, je v plánu, tak za dva roky"
A argumenty: "Já bych tolik děti neměl (jako že tři
) já jim chci dopřát všechno, lyže v Alpách, dovolenou v Chorvtaksu" jsem taky slyšela. Nechci urážet,ale zrovna od lidí, kteří by měly svým dětem dát něco jiného,aby vystoupily z kruhu blbosti svých rodičů. (Jde o nezvdělané, dost povrchní, i když jinak hodné lidi)