Za měsíc to bude rok co mamka zemřela a není dne kdy by mi nechyběla. Ještě teď se mi občas stane, že jí chci něco zavolat, zvednu telefon a ...
Byla to moje nejlepší přítelkyně a od té doby jsem "sama". Její smrt mě změnila, sama to na sobě pozoruju.
Někde jsem četla, že ten první rok je nejhorší. První Vánoce, první narozeniny..no mám za sebou první kolo a bylo to dost hrozný.
Tátu už taky nemám a jediní přeživší z původní rodiny jsou babička s tetou, které jsou obě totálně mimo (téměř dementní) a o které se se sestrou musíme starat..

Ale mám dvouletou dcerku, která je mámin klon...už jako miminko jí byla hrozně podobná a teď se to projevuje čím dál tím víc.