Asi bych ty tvoje kategorie trochu rošířila. Hodně dětí je v ČR synonymem pro Romy, sociálně slabé nebo věřící (nejčastěji katolíky).
My také do jedné z těchto kategorií spadáme, takže potvrujeme pravidlo . Máme 6 dětí - 12,11,2x 9, 5 a 1 rok.
Většina našich přátel má děti 4, menší část 5 nebo 3. Více - 6,7,8,10 jsou už výjimky. Manžel pochází z 8 dětí.
Myslím, že vliv na počet dětí mají jak životní názory partnerů, tak prostředí ve kterém žijí a v neposlední řadě i zkušenosti z původní rodiny. Pak samozřejmě také možnosti finanční a zdravotní.
Myslím, že my prostě máme (mimojiné i) štěstí - máme s manželem podobné životní hodnoty, pohybujeme se v prostředí, kde jsme za "normální", pocházíme oba ze stabilních rodin s pevným zázemím. Manžel je pracovitý a zodpovědný a současně skromný člověk (no, je nejstarší z těch 8 ) Jsme celkem zdraví (i děti), začali jsme přiměřeně "staří", máme oba VŠ (je větší šance na dobrý plat a tím na dobré podmínky pro děti i při větším počtu).

Není to tedy v žádném případě "brnkačka", je to náročný , ale zase krásný život.

A co se reakcí okolí týče. Údiv jsme budili, když jsme měli 4 děti. Jednak byli brzo po sobě (na dvojčatovském kočárku jsme vezla ještě jedno dvoulété dítě a držela se mě tříleťačka), jednak, když jdete s více než čtyřmi dětmi, nikoho nanapadne, že mohou být všechny vaše .