U nás to samé. Nejvíc do kolen šla pratchýně. Ta nám už po druhém říkala, ať už hlavně končíme, že dneska na to máme "prostředky". Ta samá pratchýně, která nám vyčítala, že jsme (tehdy)nebyli oddáni a že jsme nekřtili děti.
Když se narodila naše třetí, pratchýně z ní byla úplně hotová a malá byla prakticky motor, proč se chtěla ještě ze špitálu podívat domů. Přitom po zjištění, že jsem potřetí těhotná křičela na celé oddělení(byla skoro neslyšící), jaký je můj muž chudák a co se teď kvůli nám nadře, když nás bude mít na krku.