Lído, ale to je problém babičky. Je snad svéprávná, ne? Ti lidé, co vycházejí vstříc především druhým a pak jsou na padnutí hlavně z toho, že tomu okolí zázračně jasnovidně nedojde, co oni doopravdy chtějí nebo potřebují, si za to můžou sami, a ještě ztrpčují život jiným. Mluvím z vlastní zkušenosti, moje máma byla taky taková. Byla by se rozdala, ale jen když všechno bude, jak to chce ona (protože tak je to samozřejmě nejlepší). Kolik scén já s ní zažila, když nám do očí říkala "ne, to nepotřebuju, ne, to je dobrý, ne, to nemusíte" a já se pak oklikou dozvěděla, jaký ona je chudák, že jsme pro ni to a to neudělali (ač jsme jí to často i nabízeli a když to odmítla, dovolili jsme si ji vzít ji za slovo, nebo jsme prostě fakt netušili, že by něco chtěla nebo potřebovala, protože se nikdy nezmínila). Ne že by pomlouvala, ale tvářila se smutně a dotčeně, na naše dotazy, co se děje, odpovídala "nic", a příbuzným pak smutně vykládala, že by ráda to nebo to, ale my asi máme moc práce...
Tyhle zkušenosti mě sakra tvrdě naučily říkat na rovinu, co chci a co ne. I v zájmu okolí, nejen ve svém.