Zase na druhou stranu, když dítě dospěje a pochopí důvody a nešlo o nijak extrémní situaci (tj. babička nebyla nesnesitelný generál či surovec a rodiče pracovali, aby se uživili, nikoliv proto, aby mohli kupovat v Praze tři domy), tak myslím, že by se top mělo snažit pochopit, zprvacovat a odpustit - kvůli sobě. V exově rodině byla tetička, kterou maminka odložila asi v osmi na rok ke své sestře, poněvadž musela do léčebny s TBC. A ta tetička to matce ve "vhodných chvílích" vyčítala ještě když jí bylo šedesát a mamince přes osmdesát. Nemohla skousnout, že mladší sestra na tom byla lépe, poněvadž byla u hodnější příbuzné (asi jo, ale pokud jsem pochopila, tak ta hodnější příbuzná prostě na to, aby si vzala na starost děti obě, prostě neměla sílu).