já si osobně myslím, že to trápení pochází z toho, že by člověk chtěl, aby ho ta maminka chápala a akceptovala beze zbytku takového, jaký je, aby se s ním jakoby ztotožnila, protože to potřebuje k potvrzení své vnitřní jistoty, že je v pořádku. Jakoukoli odchylku od toho a nesouhlas té maminky vnímá jako důkaz toho, že v pořádku není (a snaží se ji přesvědčit a vymezovat se a přimět ji, aby se s ním "sladila" a přestala mít výhrady).

Myslím, že jediný lék na to je akceptovat sama sebe tak, jak bych chtěla, aby mě akceptovala ta maminka, protože pak už Tě žádný nesouhlas "nerozhodí". Ale jak se to dělá, neporadím, neb to nevím.