Sally, promiň, ale to je blbost. Já jsem ještě několik let po mámině smrti bojovala s tím, že jsem jí některé věci odpustit nemohla, ale pořád jsem si říkala, že bych měla, protože jsem přece velká holka. Až určitý typ skupinové terapie mi pomohl uvědomit si, že jí to odpustit nemusím a že je úplně v pořádku, když jsem na ni naštvaná, protože mi to tehdy subjektivně ubližovalo a to není banalita. A teprve když jsem sama sobě ten vztek dovolila, tak se ztratil a já jsem mámě vnitřně odpustila a jsem od té doby mnohem vyrovnanější.