Kudlo - tak na tábor zřejmě neposíláš kojence a batole, žejo?
Nemá smysl se dohadovat.
Zlehčuješ až popíráš roli matky v životě maličkého dítěte a to je smutné.
Matka Ti nepřipadá pro dítě nijak důležitá a to je ještě smutnější.
Domníváš se, že matku může nahradit kdokoli milující a blízký a dítěti je fuk, jestli je to dva měsíce tak a dva zase jinak - hustý!
Pokud tomu tak není, dokázala by ses vžít i bez studia psychologie do toho, jak asi musí být dítěti, které dva měsíce nevidí mámu, a když si zvykne u milované babičky, zas musí jinam, s mámou a tak pořád dokola.
To lze až od určitého věku.
Můj syn (dcera mé sestry a syn mé kamarádky) trpěli přes čtvrt roku nočními můrami a budili se v noci se zoufalým pláčem, hledajíc mámu a ujišťujíc se, že už je doma a neutíká, poté, co byli týden se svými milovanými babičkami během pobytu matky v porodnici.
Jiný chlapeček, ten byl už starší, kolem 3 let, se začal jen počůrávat ve dne i v noci...