mě to taky nepřišlo legrační, ale všechny děti měly období - asi kolem těch 3 let - kdy si ujasňovaly, jak to je s holkama a klukama. Ověřovaly si, kdo všechno má pindíka (dědeček, táta, ten pán támhle taky?) a kdo má prcku. A že tím se pozná, kdo je holka a kdo je kluk.
Nesmála jsem se tomu, ale odpovídala jsem - ano, dědečk má taky pindíka. Jo, jako ty. Ne, já nemám. Jsem holka, a proto můžu nosit v bříšku miminko. Ne, ten pán nemá v bříšku miminko, pánové nemůžou mít miminka v bříšku, mají to zařízený jinak. Když má pán bříško, tak je to spíš z jídla, nebo že se málo hýbe. Ano, miminko vyleze z bříška speciální cestou, kterou mají jenom holky. Ne, klukům s pindíkem se opravdu miminko nenarodí.

A tak furt dokola, než to dítě absorbuje a přestane mu to připadat přitažlivý.... Co je na tom divného? Jde přece o normální věci, které děti potřebují pochopit a znát.