Lassiesevrací

to je sice pravda, on když je člověk v koncích, tak se prostě svěřuje. Já to takhle v sobě řeším, protože nevím, jak mám reagovat, snažila jsem se být poměrně neutrální, ale už mi to dost nedá. Na druhé straně jsem si vědomá toho, že jí asi moc neprospěju, když jí dám najevo, že jí podle mého názoru šikanuje. Hlavně tam - teda podle mě - chybí úcta k tomu, co druhý dělá. Ona uznává, čím se podílí on, ale on to, čím se podílí ona, úplně bagatelizuje, to je pro něj všechno prd, tedy hlavně prd to, co dělá druhý. Tak si právě nemyslím, že jí nějaké zapojení do pracovního procesu stejně pomůže. Pomohlo by, kdyby to dítě bylo už třeba samostatné, takhle to bude spíš další řehole.
Jeho matka, toho partnera, je teda taková ta hodně aktivní, tak jestli to nemá z domova, že žena dělá až do padnutí a nikdy se o ničem nezmíní. Jen v něm časem třeba ten rodinný vzor vybublal, i když dřív napovrch razil jiné názory.