Juldo, já si myslím, že on to nějak z ješitnosti ignoruje, protože se v synovi vidí, dokud nemusí řešit nějaké problémy.

A teď už mu to i ignorovat jde, protože se kluk znatelně vylepšil, takže když si někdo nevidí do úst, tak může i tvrdit, že by to tak stejně bylo a že to vůbec nebylo tak hrozné, že uměl ve třech letech pár dvoujslabičných slov.

Od ní on asi nic nevezme a tím, že s dítětem žádné specialisty neobíhal /protože to má v popisu práce samozřejmě ona/, tak tu práci za tím nevidí. Co mi říkala, tak to je důvod, proč ho zkoušela třeba lehce zapojit do té logopedii, ne kvůli tomu, že nezvládá, ale aby se podílením taky uvědomil, co je za tím práce. No, prý to udělal párkrát, pak cvičení skončila na poličce jakoby zapomenutá. Jako veškeré jiné učení, on se chce s dítětem bavit.
On si prostě nechce "ničit nervy", ve skutečnosti je tohle asi taktika, jak počkat, až dítě vyspěje a pak, jak je vidět, dělat machra, že to samo a tady mu zbytečně dřepí doma ženská líná kůže, která tady dřepí ze své svévole. Kamarádka ani nehodlá být doma spousty let, jen by ráda ošéfovala alespoň tu první třídu, ale jemu to prostě nevysvětlí, on před vším strčí hlavu do písku, přitom ale dobře ví, že zatím byl vždycky někdo, kdo ty věci zařídil, došel, absolvoval.
Už to píšu dost nevybíravě, bohužel to na mě dělá ten dojem.