Zajímal by mě váš názor na tuto situaci, jestli to přeháním, nebo si oprávněně myslím, že to zubní lékařka přehnala.

Synovi je 8, odmalička jsme ho brali s sebou k zubaři, v roce s pokusem o první prohlídku, a cca do 3 let jsme to zvládli, takže ochotně chodil a otvíral pusu, cca od 5 let už je ochoten i si sám sednout na křeslo a nepotřebuje držet na klíně.

Zubařce prostě důvěřoval, což je pro nás hodně důležité, protože on jinak cizím lidem nevěří, je hodně opatrný a stydlivý, každá preventivní prohlídka je hrozně náročná pro nás oba, prostě to všechno těžko snáší.

Naštěstí zatím nikdy nebyl nutný zákrok. Ale dnes:

Syn si sedl na křeslo, já stála opodál, jak říkám, těsný kontakt se mnou nepotřebuje. Lékařka mu prohlíží zuby, diktuje sestře, vše ok, všechny zdravé. Už jsme měla pocit, že končí a že ho pouští, ale najednou začal syn strašně vřískat a vidím, že ona má v ruce kleště a že se mu pokusila vytrhnout kývající se řezák dole. Samozřejmě se jí to nepovedlo, protože on s sebou škubnul, ještě mu poranila dáseň.

On s tím zubem neměl vůbec žádný problém, ptala se mě na to předtím, než ho začala vůbec vyšetřovat, ptala se, jak je na tom s druhými zuby atd.

Vůbec jsem nepochopila, proč to chtěla udělat a hlavně si myslím, že se mě měla nejdřív zeptat. Sice chápu, že to chtěla udělat tak, aby to on nevěděl, pochopení pro tento způsob mám, ale já takto s dětmi nejednám, všechno vysvětlíme apod. a pak není problém.

Syn potom brečel, ještě teď odpoledne mi říkal, že ho to bolí. A samozřejmě už k ní nechce jít.

Tak poraďte, je vytržení zubu zákrok a měla se mě zeptat nebo nemusela?