Babička cca 2 roky žila ve svém světě, nikoho už nepoznávala, ale na všechny se usmívala, nic jí nebolelo, nic jí nechybělo. Poslední měsíc už ležela v LDN. Druhý týden přiletěla její dcera s vnučkama s druhýho konce světa, o týden později já s dětmi. Druhý den po naší návštěvě babička umřela. Už nereagovala, nedokázala mi ani stisknout ruku, jen jedinou reakci měla na můj hlas, že otevřela oči, ale dívala se už mimo mě. Přesto si říkám, že to nemusí být náhoda, ale že se s tetou (její dcerou) a mnou chtěla ještě rozloučit. Měli jsme k sobě hodně blízkou.Ráda bych tomu věřila. Já se jsem se bála, že se s ní už rozloučit nestihnu.