Harryho má zkouknutýho náš čtyřleťák. Do nějakýho 3. dílu je to podle mne v pohodě i pro menší děti. Ty další díly ho nezajímaly, navíc si to pouštíme jenom v angličtině.
Já teda jsem z té benevolentnjší části rodičů co se týče filmů u dětí. Moje dítě není úzkostlivé, nemá z dramatičtějších pohádek a filmů špatné sny nebo nějaké krize, takže nechávám na něm, co bude/nebude chtít vidět, stejně tak, jako to mí rodiče nechávali na mně, když jsem byla dítě. Nekouká na horory a explicitní násilí, to ale u nás nekoukáme ani my dospělí. A to, že jsem v deseti viděla film přístupnej od dvanácti, ze mne neudělalo násilníka ani psychickou trosku.
Věřím tomu, že hlavní tón v rozvoji určuje rodina a vzory doma, ne shlédnutá fikce.