Ráchel,
já si to teda troufnu říct, a to z toho důvodu, že (ani) u filmů, které synovi schválím, to není tak, že koukat na ně by byl NUCEN. Má možnost se kouknout, když chce, nemá rozhodně povinnost koukat, a využívá toho svobodně. Takže třeba v průběhu usoudí, že ho to neba, nebo se mu nějaká část nelíbí, nebo že to je na něj trochu moc dramatický, tak prostě odejde. Já to dělám úplně stejně, to je prostě náš domácí model. Vůbec doma nemáme prostředí v tom smyslu, že by mělo dítě potřebu mi "dokazovat, co zvládne ukoukat". Film není zakázaný ovoce, který my mělo dítě potřebu do sebe ládovat na truc. Ani to není svatej grál.