Ani,
když se na mě vykašlal synův otec a vypálil do nového života s mojí tehdy nej. kamarádkou, prožila jsem hodně krušné chvíle, než se to dozvěděla moje rodina...
Na sociálce naprosto příšerný přístup:"Koukám, že máte nějaké zlato, to by se snad dalo prodat"...."Dítě je pěkně oblečeno, kde na to berete?"
Jako vím, že budu nepopulární, přiznali mi tehdy 1.300, stála jsem ve frontě s ciginama, který vynášely ven paklíky bankovek, cca 20.000,...Nebýt mojí rodiny, tak se asi jdeme pást.
Jsem šťastná, že jsem tam byla hlášená pouhé 2 měsíce, než jsem sehnala práci.I teď si to uvědomuji, jak to bylo strašné. Soc. pracovnice byla z těch cigošů totál mimo, myslela si snad, že chci dávky do důchodu... A pak mě dodělal cikán, který se už na chodbě ptal: "Paninko, kolko musím urobit dzetí, abych nebyl chudný"
Vím, že je strašný hledat práci, ale od státu moc pomoci nečekej, navíc žiješ s maminkou, ta má taky jistý příjem, ty příjmy sčítají, tj. tvůj a mamky, dodáš náklady na domácnost a zase to rozpočítají.
Já to mám bohužel tak: "Slušnej člověk v krizi, aby se tam styděl jít".

A Tobě přeju, abys tam už nikdy nemusela jít.