Moje zkušenost je jiná, a setkala jsem se i s názory rodičů, kteří mají dítě se zdravotním postižením a zároveň působí např. v různých občaských sdruženích a ti často tvrdí pravý opak - že by se téma zdravotního postižení mělo odtabuizovat, mluvit se o různých zdravotních potiženích více otevřeně, přímo, věcněji a bez různých tanečků, protože pak to končí tím, že ostatní se jich straní z pouhého ostychu a taky nestálého strachu, aby něco nevhodného neřekli. A vrchol pak je, když jejich dítě neumí přijmout správně lékař, psycholog, učitel a další, jen proto, že je při komunikaci s rodičem a/nebo dítětem s hadnicapem svázán všemi těmihle ohledy a rádobyohledy. Ale to by bylo a jinou a asi dost názorově rozrůzněnou debatu.