Letěla jsem s roční coby aupairka do Izraele, takže jen nějakých cca 7 hodin letu (z Londýna), měla jsem nějaké hračky a nějaké jídlo a pití. Holčička už chodila, takže jsem půl letu strávila pochodováním po letadle semtam, hrátkami se spolucestujícími, hraním s hračkama a jedením. Nakonec mi usla na rameni, takže jsem si i chvilku odpočinula .
Šlo to v pohodě, letadlo bylo narvané, ale plné většinou židů, kteří děti milují, takže byla v centru pozornosti a to byl let přes večer a část noci.
Nechtěla bych to ovšem strávit v letadle plném čechů

Holčička teda nebyla žádný uplakánek, byla pohodová, takže ne každé dítě letící letadlem musí nutně celou cestu prořvat, ona ani nebékla. Přebalovala jsem ji na pultíku u letušek. Vzlet ani přistání jí nevadilo.

Do letadla bych na takhle dlouhou cestu nebrala dítě, které je ubrečené, hyperaktivní, nebo jinak náročné a daly se očekávat problémy. To bych zvolila dovolenou blíž s kratším letem, nebo neletěla.

Jinak mi "lítající" děti nevadí, (i když my s dětma už nelítáme), trocha řevu člověk snese a nikdy jsme nezažila zatím nějaké opravdu nesnesitelné nebo nekonečně několik hodin řvoucí dítě (to pak musí být nepříjemný zážitek, ale na dlouhý let bych si vzala špunty do uší nebo muziku). Teď nedávno při letu z Londýna nějaké malinké miminko chvilku poplakalo a pak byl klid, ale těch komentářů některých lidí okolo....
Já to beru tak, že je to holt hromadná doprava, ne lázně ticha, klidu a relaxace