vše je relativní, jenomže vy pořád píšete jenom o sobě- já jsem spokojená v Thajsku, moje dítě bude taky. Já jsem spokojená na druhém konci světa, moje děti budou taky, nemám ráda obchoďáky...

Jenomže v každý knížce o malých dětech se dočtete, že malé děti hlavně potřebujou, aby byly okamžitě respektovány jejich potřeby a těmi není jenom přítomnost maminky, ale také aby měly klid, když potřebujou spát, jídlo a pití včas, aby se jim nestřídaly teploty, aby měly svoje biorytmy tak jak potřebujou, aby nebyl kravál, když jsou přetížený, aby nebylo světlo, když potřebujou tmu. Nacestovala jsem se toho dost (i s dětmi), abych věděla, že tohle prostě na dlouhých cestách přes zeměkouli dítěti nezajistíš a nevíš, jestli se mu to bude líbit nebo ne.

To se to opravdu třeba dva roky nedá vydržet ? Nedá se tomu dítěti trochu přizpůsobit ? MUsejí se přizpůsobovat děti nám ? Tohle je o tom respektu a ne to, že mi vadí nebo nevadí řev dětí.