Hele Marťo, vždyť v pohodě- já tě respektuju- však taky všude píšeš my a negeneralizuješ. Stejně jako já píšu- já si myslím, já nechápu..prostě mluvíme obě za sebe.
Jenom dodám, než půjdu spát- my jsme se neošidili. My jsme prožili tři roky naplno v rytmu dětí. Ne v našem, ale v jejich. Oni nám nemohly v roce říct- kašli na to, mě sice Karibik nevadí, ale líp bych se vyspal bez časovýho posunu a nebo hele, já sice spím, ale jen proto, že mě nic jinýho nezbejvá. Kdybych nebyl v letadle, radši bych se plazil po zemi a žužlal ti tkaničky.
A ani nevidíme budoucnost pesimisticky. Jenom víme a je to celkem pravděpodobné, že když se s nima domluvíme, že bude náš i jejich život jednodušší. Nehledě na to, že mám skutečnej respekt k druhejm a stejně jako Monty je nevezmu do divadla ve dvou letech jenom proto, že přeci nechci přestat žít. Teda vezmu, ale jenom tam, kde Kašpárkovi nevadí, že mu děti plivou na zástěrku a kradou ten smyčec.
V tomhle se prostě my dvě neshodneme
a tak to má bejt, jinak by to taky tak nežilo ne ?