Take souhlasim, mnohem vic nez deti byvaji otravni dospeli, se kterymi bohuzel domluva nebyva jednoducha. Rekla bych, ze treba Monty by to videla jinak, kdyby deti mela vic, nebo by nemela zadne hlidani. Mym detem je 11, 8 a 4 a cestujeme s nimi ledadlem i na skutecne velke dalky. Vzdy to probihalo v klidu a pohode, nikoho nerusily, zejmena v USA bylo litani fajn, pasazeri i letusky se s nami davali do reci, jednou je dokonce pilot pozval behem letu do kabiny, i kdyz se to nejspis po 11. zari nesmi. Mame na to opravdu krasne zazitky, deti cestovani bavi, i kdyz je to nekdy narocne (napr. casovy posun 12 hodin). Faktem je, ze nejmladsimu bylo pri nasi prvni velke ceste necele dva roky, tedy ne treba 10 mesicu, a bylo to uplne v klidu. Ono vzhledem k vekovemu rozpeti deti by ten nejstarsi uz s nami pomalu ani nechtel cestovat, kdybychom meli cekat, az si to opravdu "uzije" i ten nejmladsi.

Kazda rodina je jina, kazde dite cestovani snasi jinak, a jakekoli generalizace jsou nesmyslne. Mne prave vadi ten pristup ze cestovani s detmi se automaticky rovna obtezovani ostatnich.