Mně pořád přijde divný, jak moc to řešíš, chodíte do mensy a kdesi cosi...

Dvouciferná čísla se nevysvětlují. Dítě zná jednociferná a pak si to najednou přifrčí tramvaj se dvěma číslama potvora jedna tak se ptá, jaká to je a od té doby neprojede bez dotazu žádná tramvaj, dokud si z prodejny nábytku nepřineseš papírový metr, to je úplný poklad kam se na něj hrabou tramvaje, tak vysvětlíš že místo čtyři desítky se říká čtyřicet atd. jenže pak jednou při odchodu do školky slyšíš 98, 99, 100 a neuváženě povíš: no a můžeš pokračovat, 101, 102, 103... a cestou do školky řešíš počítání do tisíce.

Jindy tě dítě poprosí, abys mu něco napsala, aby to nezapomnělo , a ty pač zrovna máš něco jiného na práci, si to napíšeš psace, a jeje ono mu to nejde přečíst takže si svou lenost vyžereš, jsi přinucena přiznat, že existují i psací písmena a strávíš nad nima zbytek večera. Ještě že velká tiskace.

Sudým lichým jsem taky neunikla, paní učitelka počítá děti dva, čtyři, šest... jako to...

Prostě to znám jinak