Mně hlavně přijde konfrontovat opětovně oběť s pachatelem jako popření vlastně všeho, co by oběti pomohlo. Myslím, že obět DN má i tak dost práce sama se sebou.. I kdyby se jednalo např. o vztah dvou rodičů a v rámci nějakého mávání praporem zájmů dítěte si toto nedovedu představit. A vůbec si to nedovedu představit v praxi
A závěrem by mělo býti co? Odpuštění?
Nebo snad prozření a napravení pachatele?