Ono, když smrdí v jakékoliv skupině lidská nedokonalost, může být popisný výsledek určitě zavádějící, ale to neovlivnuje fakt, že klidně můžeš tuhle skupinu bagatelizovat v jejich zásadních rysech společné teorie - něčeho, za čím jdou. To, že toho nedosahují může mít spoustu příčin, a taky dost jadrných. I kněží jsou jen lidi. A i dobří lidé dělají špatné věci, ale to neznamená, že jsou zlí. Jsou to jen lidi. Když ale někdo skutečně pozve Boha k sobě a nechá svůj život naplnit jeho přítomností, tak se teorie od praxe odlišuje podstatně méně, protože ten člověk pochopil, pocítil a jednoduše jde. Proč nemáš ráda, když někdo mluví o své víře? Připomíná mi to zvrat, kdy se pozice "sex je tabu, o víře mluvme" zvrhla v "víra je tabu, mluvme o sexu". Není se za co stydět, když je to něčí živá podstata. /ale chápu, že před některýma lidma je lepší mlčet, páč by nic nemohli pochopit, ale mohli ublížit/.